Moderní „západní civilizace“ se ráda chvástá, jak učinila svět ve všem lepším (ponechme stranou, zda se s tímto tvrzením ztotožňuje náš ekosystém nebo třeba „globální Jih“). To samozřejmě platí i pro situaci žen. Kde jinde než v euroatlantickém prostoru posledních padesáti let se emancipace stala realitou? Kde jinde proběhla sexuální revoluce? Kde jinde mají ženy konečně rovná práva a mohou se tak profesně realizovat naplno?

Osmdesátiletý muž opatrně stoupá po rozbahněné lesní pěšině do prudkého kop­ce. Kameny po dešti kloužou, někde se člověk musí přidržet větve. Po téhle trase chodí stařec tam a zpět každý den. Jeho rodina po staletí opatruje klíče od středo­věkého pravoslavného chrámu a předává si je z otce na syna.

Pokud bych měla odpovědně říci, co z antické kultury skutečně přežívá, zvolila bych řecké drama, především tragédii. Na světě se denně odehraje tolik divadelních představení řecké tragédie, že ji v posledním století sledovalo víc lidí než za celou dobu jejího rozkvětu v antice.

Přísahám věrnost králi, jeho královským následovníkům a fašistickému režimu. Přísahám, že budu věrně dodržovat Stanovy a další státní zákony, že budu zastávat funkci vyučujícího a plnit všechny své akade-mické povinnosti s cílem vychovávat čestné občany oddané vlasti a fašistickému režimu. Přísahám, že nepatřím ani nebudu patřit k žádné organizaci či straně, jejíž aktivity nejsou v souladu s povinnostmi funkce.

Z výzdoby ložnic luxusního novomanželského apartmá ve vile Kratochvíle, vystavěné kolem roku 1590 v jižních Čechách, lze vyčíst navzájem velmi odlišné dobové představy a vzkazy o povaze žen. Jak se v renesanci a baroku vyvíjel spor zvaný querelle des femmes?

V povídce G. M., již německy píšící spisovatel Gustav Meyrink (1868–1932) dokončil před sto dvaceti lety – po svém definitivním opuštění Prahy (kde žil od svých šestnácti do asi pětatřiceti let) –, jsou satiricky zobrazeny určité zákonitos­ti nebo příčiny vývoje města. Je na místě se ptát, zda stále platí.

„Když já přece proto do řádu vstoupila, abych už od mužských nadobro pokoj měla,“ zní stížnost jedné obětavé řeholní sestry, která si stěžuje papežskému nunciovi na svoji představenou, která ji v nemocnici přidělila na ošetřování do pánského oddělení.