Do hospody nelez
O urputnosti zprivatizovaného rasismu
Sedím v místní hospodě a domlouvám se s Erikem, kdy a kde se potkáme. Neviděli jsme se pár měsíců. Za mnou ale nepřijde, pojedeme o pár kilometrů dál do jiného města. Je Rom a ti do zdejších hospod nepatří. Rozdíl mezi mnou a Erikem jako zákazníky ve zmíněném podniku je právě v barvě kůže, která v tomto případě předznamenává nerovné zacházení a je důvodem, proč je Erikovi odepřeno s námi posedět v hospodě ve městě, ve kterém on celý život žije.
